První zápisek

Tak jsem se konečně rozhodla napsat si svůj deník. Nevím, co mě k tomu přinutilo, ale doufám, že si na tebe někdy za 10 let vzpomenu a s radostí si tě znova přečtu. Druhý ročník v Bradavicích už předevčírem začal. Moc jsem se do školy těšila, ale čekalo mě tam několik, ne až tak pěkných, překvapení. Nejdřív tu krátce popíšu přijímací slavnost prváků. Přijde mi, že ani nám, minulým prváčkům, to nemohlo trvat tak dlouho... Už v půlce jsem usínala... Pak, při proslovu ředitelky, jsme zjistili, že Gabrielle Graham odstoupila a na její místo usedla Nancy Orwell. Vlastně jsem úplně nepochopila, proč musela prof. Graham odejít, ale víc mě zaskočila další novinka. TENTO ROK SE NEBUDE SOUTĚŽIT O ŠKOLNÍ POHÁR! Doopravdy mě to zaskočilo. Vždyť tohle byl základ každého roku. Kde budou mít žáci motivaci k dobrovolným pracím a aktivitě v hodinách? Budou místo toho menší soutěže, kterých se budem účastnit ve skupinkách. Celé je to prý proto, aby nebyla taková rivalita mezi kolejemi. Ach jo. To už potom koleje ztrácejí smysl a vypadají spíš jako volnočasové kluby, kde se sem tam někdo sejde a něco si zahraje a jinak není potřeba být aktivní... Naštěstí se prý příští rok zase vrátí do starých kolejí. Ale kdo ví?

Náramek prefektů byl nakonec zapůjčený Leonovi. Nechápu proč zrovna jemu, ale přeju mu to. Aspoň se mohl konečně do něčeho zapojit. Lenoch. Bylo mi ale líto holek, které by ho asi měly právem dostat. I když... Ten nechápavý a zklamaný výraz Skylar za to asi stál. Konečně jsem totiž viděla nějakou její opravdovou emoci. Bez žádných přetvářek.