Zmatek

Deníčku! Dneska mám pro tebe vážně skvělý i hodně špatný zprávy.

Takže nejdřív ty dobrý. Stalo se to někdy....... v minulosti. Po krátkym incidentu, kterej sem jako vždycky zavinila já (sakra sakra sakra) nás Aki zase zachránil. Utíkali sme co nejrychlejc do spolky a nemohli popadnout dech. Ruce se mi třásly a když sem se podívala na ty jeho, tak na tom byl překvapivě stejně. Jakmile sme si sedli na gauč u krbu, tak se nějak všechno protrhlo. Vyčítala sem si, že jsme zase málem přišli o život jenom kvůli mým hloupým nápadům a Aki mě celou dobu jenom hladil a ujišťoval mě, že za to vůbec nemůžu. Což pravda nebyla. Byl to můj nápad jít v noci do lesa. Když sem ze sebe vytáhla všechnu zlost a smutek už bylo hodně pozdě. Navrhla sem mu, jestli nechceme jít spát. Myslela sem, že už s angličtinou nmám žádnej problém, ale asi sem se v tu chvíli nějak spletla, protože mi na to odpověděl. "Spolu?" Hned sem ten návrh zamítla. Neni to nějak moc rychlý? V seriálech to vždycky aspoň 20 dílů, než... no to je jedno. Prostě sem mu řekla dobrou noc a pak. Pak mě napadlo něco šílenýho. Když on překvapil mě, tak já překvapím jeho! řekla sem si. Tak sem se k němu naklonila, až jsme se téměř dotýkali nosy a dala mu rychlou pusu. Ani už v tom spěchu nevím kam, Pak sem rychle zmizela, než to zase zvorám. 

Další den jsme šli spolu na čerstvý vzduch na hradby. Byla vážně krásná noc a Aki měl krásný oči....Tak sme tam seděli na lavičce na nějaký věži a povídali si, když tu sme se dostali na téma včerejšího večera. On se omlouval za to co řekl (vážně nechápu proč) a říkal, že to tak nemyslel. Tak jsem mu rychle odpověděla, že já jsem tu pusu teda myslela doopravdy. Tím sme zjistili, že si Aki myslel, že se mu to jenom zdálo. Či-li sem to musela napravit a, aby sem ho přesvědčila, že to sen nebyl, jsem ho zase políbila. Netušila jsem, co od něho očekávám, ale nakonec se ke mně obrátil a políbíl mě taky. Musím říct, že ten večer se hvězdy zdály být mnohem magičtější než normálně. Byla jsem šťastná. Tak jsme tak spolu mlčky seděli ještě hodnou chvíli. 

Tu noc vůbec nemohla usnout. Pořád jsem na něj musela myslet a přehrávat si v hlavě, co se to vlastně stalo. 

No a teď bohužel i ty špatný. Předevčírem jsem přišla do spolky, kde sem předtim zanechala Gab a uviděla jí a Leona jak se spolu o něčem baví. Už to byla vážně dlouhá doba, co sem je viděla se spolu bavit, a tak sem se nenápadně ukryla do stínu na protější straně místnosti. Už nějakou dobu sem měla podezření, že se mezi nima něco stalo, pač sem je spolu viděla naposled asi o Silvestru (teď přesně nevim...), ale chtěla sem vědět, co přesně se děje. Častokrát sem totiž ta poslední, co se o důležitých zprávách dozví až třeba o půl roku pozdějc. Tak sem jednou chtěla být první. 

Po dlouhých odmlkách se Leon konečně rozmluvil a vyklopil Gab, že má rád tu blbku, co mi překazila moje setkání s Akim o Silvestrovký noci na balkóně. Nemohla sem tomu uvěřit. Vždyť byli tak hezkej pár. Měla sem na Leona tak velkej vztek, že tohle Gab udělal, že sem mu den na to vlepila facku se slovy, že je vážně blbec. Když se nad tim zpětně zamyslim, tak sem mu jí vlastně ani dávat nemusela, pač už vypadal dost zbědovaně. Asi mu už někdo vlepil a podle mě mě napadá jenom jeden člověk, kdo by mu to udělal, i když se tváří nevinně (jako vždycky). Nikdy by mě ale nenapadlo, že se mi po tý facce začne vyhýbat. Dneska sem ho potkala několikrát, ale vždycky někam zacouval a zmizel. Řekla sem si, že ho nemůžu ztratit. Tolik přátel na Hradě zase nemám a to málo nemám proto, abych je mohla odhazovat do příkopů. Tak sem se rozhodla, že se mu za ní (tu facku) omluvim. Udělala sem to dneska na večeři. Bohužel to ale na něj nemělo žádný účinek a zas zmizel. Vážně mě to štve. Přišlo mi, že si tak dobře rozumíme a teď je asi všechno v troskách..... 

Takže teď vážně nevím, jak se mám cítit. Doufám, že mi následující dny nějak pomůžou urovnat si všechno v hlavě. .